Stálá expozice Městského muzea

Lidová kultura Horažďovicka

Vystaveny jsou části krojů z 18. – 19.století, např. čepce, šněrovačky, pleny, dětské čepečky. Unikátní je dochovaný mužský kabát ze  sukna. Ze stejné doby pocházejí podmalby na skle vytvořené na Šumavě. Kompletní prácheňský kroj je z konce 19. století.

Mineralogie

Vystaveno je přes 500 mineralogických ukázek z jedenácti nalezišť v okolí Horažďovic, např. křišťály, záhnědy, spinely, diopsidy a korundy.

Archeologie

Expozice archeologie dokumentuje nejstarší historii Horažďovicka od starší doby kamenné až po 15.století. Vystaveny jsou paleolitické nástroje, bronzové palstavy a hřivny, doklady keltského osídlení, slovanského osídlení. Zdokumentovány jsou i výboje Římanů na zdejším území.

Středověk

Velice zajímavý je vystavený soubor dokladů o působení a rozvoji cechů. Jedná se o datované cechovní truhly, pohřební prapory, korouhve. Evropsky vyjímečný je kadlub na odlévání kachlů z roku 1677. Umění středověku je zastoupeno renesanční skříní a gotickými plastikami.

Válečná historie

Husitské bouře a 30.letá válka těžce dolehly na Horažďovicko. Výmluvnými svědky jsou části zbroje kyrysnika s otvory po střelách, válečná sekyra a halapartny.

19. století

19.století znamenalo pro Horažďovice veliký rozvoj průmyslu a celkový rozkvět. Vystaveny jsou fotografie a listinné dokumenty. Atmosféru doby doplňují ukázky svátečního městského oblečení, skla a kameniny.

Židé v Horažďovicích

Osídlení Židů v Horažďovicích je doloženo od 30. leté války. V roce 1684 byla postavena synagoga, založena škola. V průběhu 19. a 20. století se stali Židé hybnou silou průmyslu ve městě.

Druhá světová válka znamenala konec židovské komunity. Do koncentračních táborů bylo odesláno 118 osob, včetně žen a malých dětí, zpět se vrátilo pouze 7 lidí. Synagoga byla v roce 1980 zbourána.

Vystaveny jsou zachované části zařízení synagogy, listinné dokumenty po obětech koncentračních táborů a dřevěný náhrobek z roku 1915.

Zámecký pokoj a modrý salonek

Tyto dvě místnosti patří k zámecké části muzea. V pokoji je šestipedálový klavír z roku 1827, intarzovaný nábytek a porcelán z Míšně z let 1730 – 1774. Modrý salonek je zdoben výmalbou s rostlinnými a krajinnými motivy. Vystaveny jsou v něm předměty s náboženskou tématikou, kromě jiného také cínová plastika Krista z roku 1623.

Šestipedálový klavír

Klavír byl vyroben v roce 1827 Adalbertem Stabernackem v Dobré Vodě u Březnice. č.p. 1. Výrobce piana, který pocházel z rodiny truhlářů a řezbářů, žil v letech 1789 – 1864. Vyučil se u Antona Waltra ve Vídni, který dodával nástroje i pro Wolfganga Amadea Mozarta. Jeden z Waltrových klavírů je dodnes k vidění v Mozartově muzeu v rakouském Salzburgu.

Adalbert (Vojtěch) Stabernack se oženil s Barbarou Nadelstätterovou z Vídně a měl dceru Josefu Barbaru.

V dnešní době známe pouze další dva klavíry Adalberta Stabernacka z roku 1817 a 1853. Náš nástroj z roku 1827 má rozsah F – kontra až fis ´´´´.

Funkce pedálů:

1. posun klaviatura doprava,
2. bufový ( na basové struny se přitiskne váleček obalený pergamenem)
3. dusítkový
4,5 moderátory , tzv. loutnový rejstřík,.
6. turecká muzika – buben, zvonky a bicí pražec se třemi laděnými strunami.

Datování je pod klávesovým rámem, doklad o vyučení výrobce ve Vídni je uvnitř nástroje. Klavír je unikátní a jediný, který se dochoval.

Restaurování nástroje dotoval Plzeňský kraj, dřevěné části měl na starosti Jiří Stýblo, mechaniku Zdeněk Kocum

Klavír byl zařazen do sbírek v roce 1947, kdy byl zakoupen od Národního pozemkového fondu z konfiskátu velkostatku Horažďovice za 2 200,- Kč. Patřil rodině Kinských, která na zámku bydlela.